Bhagavad Gita 1.14
ततः श्वेतैर्हयैर्युक्ते महति स्यन्दने स्थितौ। माधवः पाण्डवश्चैव दिव्यौ शङ्खौ प्रदध्मतुः।।
tataḥ śhvetairhayairyukte mahati syandane sthitau mādhavaḥ pāṇḍavaśhchaiva divyau śhaṅkhau pradadhmatuḥ
Word-by-Word
| Sanskrit | Transliteration | Meaning |
|---|---|---|
| tataḥ | tataḥ | then |
| śhvetaiḥ | śhvetaiḥ | by white |
| hayaiḥ | hayaiḥ | horses |
| yukte | yukte | yoked |
| mahati | mahati | glorious |
| syandane | syandane | chariot |
| sthitau | sthitau | seated |
| mādhavaḥ | mādhavaḥ | Shree Krishna, the husband of the goddess of fortune, Lakshmi |
| pāṇḍavaḥ | pāṇḍavaḥ | Arjun |
| cha | cha | and |
| eva | eva | also |
| divyau | divyau | Divine |
| śhaṅkhau | śhaṅkhau | conch shells |
| pradadhmatuḥ | pradadhmatuḥ | blew |
Then, Madhava (Krishna) and the son of Pandu (Arjuna), seated in the magnificent chariot yoked with white horses, blew divine conches.
इसके उपरान्त श्वेत अश्वों से युक्त भव्य रथ में बैठे हुये माधव (श्रीकृष्ण) और पाण्डुपुत्र अर्जुन ने भी अपने दिव्य शंख बजाये।