VedaLink

Ancient wisdom, verse by verse.

Bhagavad Gita 11.35

सञ्जय उवाच एतच्छ्रुत्वा वचनं केशवस्य कृताञ्जलिर्वेपमानः किरीटी। नमस्कृत्वा भूय एवाह कृष्णं सगद्गदं भीतभीतः प्रणम्य।।

sañjaya uvācha etach chhrutvā vachanaṁ keśhavasya kṛitāñjalir vepamānaḥ kirīṭī namaskṛitvā bhūya evāha kṛiṣhṇaṁ sa-gadgadaṁ bhīta-bhītaḥ praṇamya

Word-by-Word

SanskritTransliterationMeaning
sañjayaḥ uvāchasañjayaḥ uvāchaSanjay said
etatetatthus
śhrutvāśhrutvāhearing
vachanamvachanamwords
keśhavasyakeśhavasyaof Shree Krishna
kṛita-añjaliḥkṛita-añjaliḥwith joined palms
vepamānaḥvepamānaḥtrembling
kirītīkirītīthe crowned one, Arjun
namaskṛitvānamaskṛitvāwith palms joined
bhūyaḥbhūyaḥagain
evaevaindeed
āhaāhaspoke
kṛiṣhṇamkṛiṣhṇamto Shree Krishna
sa-gadgadamsa-gadgadamin a faltering voice
bhīta-bhītaḥbhīta-bhītaḥoverwhelmed with fear
praṇamyapraṇamyabowed down

Sanjaya said, Having heard that speech of Lord Krishna, Arjuna, with joined palms, trembling, prostrated himself, again addressing Krishna in a choked voice, bowing down, overwhelmed with fear.

संजय ने कहा -- केशव भगवान् के इस वचन को सुनकर मुकुटधारी अर्जुन हाथ जोड़े हुए, कांपता हुआ नमस्कार करके पुन: भयभीत हुआ श्रीकृष्ण के प्रति गद्गद् वाणी से बोला।।