VedaLink

Ancient wisdom, verse by verse.

Bhagavad Gita 2.7

कार्पण्यदोषोपहतस्वभावः पृच्छामि त्वां धर्मसंमूढचेताः। यच्छ्रेयः स्यान्निश्िचतं ब्रूहि तन्मे शिष्यस्तेऽहं शाधि मां त्वां प्रपन्नम्।।

kārpaṇya-doṣhopahata-svabhāvaḥ pṛichchhāmi tvāṁ dharma-sammūḍha-chetāḥ yach-chhreyaḥ syānniśhchitaṁ brūhi tanme śhiṣhyaste ’haṁ śhādhi māṁ tvāṁ prapannam

Word-by-Word

SanskritTransliterationMeaning
kārpaṇya-doṣhakārpaṇya-doṣhathe flaw of cowardice
upahataupahatabesieged
sva-bhāvaḥsva-bhāvaḥnature
pṛichchhāmipṛichchhāmiI am asking
tvāmtvāmto you
dharmadharmaduty
sammūḍhasammūḍhaconfused
chetāḥchetāḥin heart
yatyatwhat
śhreyaḥśhreyaḥbest
syātsyātmay be
niśhchitamniśhchitamdecisively
brūhibrūhitell
tattatthat
memeto me
śhiṣhyaḥśhiṣhyaḥdisciple
teteyour
ahamahamI
śhādhiśhādhiplease instruct
māmmāmme
tvāmtvāmunto you
prapannamprapannamsurrendered

My heart is overpowered by the taint of pity; my mind is confused as to my duty. I ask Thee: Tell me decisively what is good for me. I am Thy disciple; instruct me, who has taken refuge in Thee.

करुणा के कलुष से अभिभूत और कर्तव्यपथ पर संभ्रमित हुआ मैं आपसे पूछता हूँ, कि मेरे लिये जो श्रेयष्कर हो, उसे आप निश्चय करके कहिये, क्योंकि मैं आपका शिष्य हूँ; शरण में आये मुझको आप उपदेश दीजिये।।