Brihadaranyaka Upanishad 3.16
आर्तभाग हस्तं ग्रहाणेहैतस्य वेदयास्यावामेवैतस्य भविष्यति न नौ एतत्सजन इति | तौ होत्क्रम्य मन्त्रयांचक्राते | तौ ह यदूचतुः कर्मैव तदूचतुः | अथ यत्प्रशशंसतुः कर्मैव तत्प्रशशंसतुः | पुण्यो वै पुण्येन कर्मणा भवति पापः पापेनेति | ततो ह जारत्कारव आर्तभाग उपरराम ॥
artabhaga hastam grahanehastavasya vedayasyavaam evaitasya bhavishyati na nau etat sajana iti | tau hotkramya mantrayamchakrate | tau ha yad uchatuh karmaiva tad uchatuh | atha yat prashashamsatuh karmaiva tat prashashamsatuh | punyo vai punyena karmana bhavati papah papeneti | tato ha jaratkaarava artabhaga upararama ||
'Artabhaga, take my hand. We two alone shall know of this; this is not for us to discuss in public.' They two went out and discussed. What they spoke of was karma; what they praised was karma. Verily, one becomes good by good action, evil by evil action. Thereupon Artabhaga, the descendant of Jaratkaru, held his peace.
'आर्तभाग! हाथ बढ़ाओ, हम दोनों ही इसे जानेंगे — यह सबके सामने कहने योग्य नहीं।' दोनों उठकर एकान्त में मन्त्रणा करने लगे। उन्होंने जो कुछ कहा वह कर्म ही था; और जिसकी प्रशंसा की वह कर्म ही था। 'पुण्य कर्म से ही मनुष्य पुण्यवान् होता है, पाप कर्म से पापी।' इसके बाद जारत्कारवीय आर्तभाग चुप हो गए।