Brihadaranyaka Upanishad 4.52
तद्धैतत्पश्यन्नृषिर्वामदेवः प्रतिपेदे अहं मनुरभवं सूर्यश्चेति तदिदमप्येतर्हि य एवं वेदाहं ब्रह्मास्मीति स इदं सर्वं भवत्यस्य ह न देवाश्चनाभूत्या ईशते आत्मा ह्येषां स भवति अथ यो अन्यां देवतामुपास्ते अन्योऽसावन्योऽहमस्मीति न स वेद यथा पशुरेवं स देवानाम् ॥
tad dhaitat pashyan rishir vaamadevah pratipede aham manur abhavam suuryash cheti tad idam apy etarhi ya evam veda aham brahmasmiiti sa idam sarvam bhavaty asya ha na devaash chanaabhuutyaa iishate aatmaa hyeshaam sa bhavati atha yo anyaam devataam upaaste anyo'saav anyo'ham asmiiti na sa veda yathaa pashur evam sa devaanaam
Seeing this, the sage Vamadeva realized: 'I was Manu, and I was the sun.' And even now, whoever thus knows 'I am Brahman' becomes this whole universe. Even the gods cannot prevent his becoming so, for he becomes their Self. But whoever worships another deity, thinking 'He is one and I am another,' does not know. He is like an animal to the gods.
इसी को देखकर वामदेव ऋषि ने जान लिया — 'मैं मनु हूँ, मैं सूर्य हूँ।' और आज भी जो जान लेता है — 'अहं ब्रह्मास्मि' — वह यह सम्पूर्ण विश्व हो जाता है। उसकी इस भूत-स्थिति को देवता भी रोक नहीं सकते, क्योंकि वह उनका भी आत्मा बन जाता है। किन्तु जो किसी अन्य देवता की उपासना करता है — 'वह अन्य है, मैं अन्य हूँ' — वह नहीं जानता; वह देवों के लिए पशुवत् है।