VedaLink

Ancient wisdom, verse by verse.

Chandogya Upanishad 5.62

अत्स्यन्नं पश्यसि प्रियमत्त्यन्नं पश्यति प्रियं भवत्यस्य ब्रह्मवर्चसं कुले य एतमेवमात्मानं वैश्वानरमुपास्ते मूर्धा त्वेष आत्मन इति होवाच मूर्धा ते व्यपतिष्यद्यन्मां नागमिष्य इति ॥ २ ॥

5.12.2 — atsyannam pashyasi priyamattyannam pashyati priyam bhavatyasya brahmavarchasam kule ya etamevamatmanam vaishvanaramupaste murdha tvesha aatmana iti hovacha murdha te vyapatishyadyanmam nagamishya iti || 2 ||

'You eat food, and see your desire (a son, &c), and whoever thus meditates on that Vaisvânara Self, eats food, sees his desire, and has Vedic glory (arising from study and sacrifice) in his house. That, however, is but the head of the Self, and thus your head would have fallen (in a discussion), if you had not come to me.'

'तुम अन्न खाते हो, इष्ट दर्शन करते हो। जो इस वैश्वानर आत्मा को ऐसा जानकर उपासता है, वह अन्न खाता है, इष्ट देखता है, उसके कुल में ब्रह्म-वर्चस् होता है। किन्तु यह तो आत्मा का मूर्धा मात्र है।' उन्होंने यह भी कहा — 'यदि तुम मेरे पास न आये होते, तो तुम्हारा मस्तक गिर जाता।'