VedaLink

Ancient wisdom, verse by verse.

Chandogya Upanishad 8.37

तौ ह द्वात्रिꣳशतं वर्षाणि ब्रह्मचर्यमूषतुस्तौ ह प्रजापतिरुवाच किमिच्छन्तावास्तमिति । तौ होचतुर्य आत्मापहतपाप्मा विजरो विमृत्युर्विशोको विजिघत्सोऽपिपासः सत्यकामः सत्यसङ्कल्पः सोऽन्वेष्टव्यः स विजिज्ञासितव्यः स सर्वाꣳश्च लोकानाप्नोति सर्वाꣳश्च कामान्यस्तमात्मानमनुविद्य विजानातीति भगवतो वचो वेदयन्ते तमिच्छन्ताववास्तमिति ॥ ३ ॥

8.7.3 — tau ha dvatrimshatam varshani brahmacharyamushatustau ha prajapatiruvacha kimichchhantavastamiti | tau hochaturya aatmapahatapapma vijaro vimrityurvishoko vijighatso'pipasah satyakamah satyasankalpah so'nveshtavyah sa vijijnasitavyah sa sarvamshcha lokanapnoti sarvamshcha kamanyastamatmanamanuvidya vijanatiti bhagavato vacho vedayante tamichchhantavavastamiti || 3 ||

They dwelt there as pupils for thirty-two years. Then Pragâpati asked them: 'For what purpose have you both dwelt here?'

वे दोनों बत्तीस वर्षों तक ब्रह्मचर्यव्रत में रहे। प्रजापति ने उनसे पूछा — 'तुम क्या चाहते हुए यहाँ रहे हो?' उन्होंने कहा — 'जो आत्मा अपहत-पाप्मा, विजर, विमृत्यु, विशोक, विजिघत्स, अपिपास, सत्यकाम, सत्यसंकल्प है — उसी का अन्वेषण, उसी का विशिष्ट ज्ञान करना चाहिये; जिसे जानकर सब लोक और सब कामनाएँ मिलते हैं — यह आपके वचन हमें ज्ञात हैं। उसी को चाहते हुए हम यहाँ रहे।'